Březen 2016

Temnota ve světle- téma týdne

25. března 2016 v 9:16 | Maddy
Tedy, temnota ve světle. Každý si představí něco jiného. Mně to připomíná ty nejhorší chvíle. Deprese. Všechno je úžasné a najednou se to zastaví. Všechno se zastaví. Nemůžete dýchat. Deprese nepřichází jen v noci. Může přijít i ve tři odpoledne. Když jste s přáteli, smějete se a pak to přijde. Vy ztuhnete. Přestanete vnímat co se okolo vás děje. Pak děláte věci, které by jste jinak neudělali.
I když jste nekuřák, kouříte. I když jste abstinent, pijete. Děláte všechno proto aby to odešlo. A pak je tu další závislost. Sebepoškozování. Pokud někdo z vás něchápe, jak to někdo může dělat.. Je to dobře. Je dobře, že to nechápete. Že jste nikdy nebyli tak moc na dně, že jste si chtěli ublížit. Bolest je uvolnění.
A někteří z vás ty lidi odsuzují. Odsuzujete ty, co si sáhli na život, když už neměli jinou možnost. Ale, co by jste vy dělali v jejich situaci? Buďte rádi, že nechápete jak to někdo může udělat.
I tak by jsme měli těmto lidem pomoct. Měli bychom za ně být hrdí, za další noc kterou přežili. Za další den, kdy nesáhly po žiletce. Za další jídlo, které snědli, i když jim to dělá problémy.
Tenhle článek je krátký, velmi krátký, ale jsou to mé myšlenky. Mé pocity. A každý si pod určitým tématem může představit něco jiného. Tohle je to co se vybavilo mně.
Have a nice day,
Maddy Xx.

Věci kolem nás

25. března 2016 v 8:56 | Maddy |  Mé myšlenky
Už jste někdy přemýšleli jak moc nás ovlivňují věci okolo nás? Věci co posloucháme, čteme, vidíme. Všechno co cítíme našimi smysly. Všechno nás ovlivňuje a ani si toho nevšímáme. Lidi kolem nás ano, ale my jim nedáme za pravdu. Nechceme přiznat, že se něco změnilo.
Ale změnilo.
Konkrétní problém u mě je creepypasta. Ve zkratce jsou to děsivé příběhy psané lidmi a šířené po internetu. Určitě je vám jasné, že ten kdo vyhledává strach to asi nebude mít v hlavě úplně v pořádku. A on to není pouze strach. Je to šílenstvi, bezmoc, vězení. Je to něco čeho se jen tak nezbavíte. Něco co tu vždycky bude. Můžete od toho chtít utéct tolikrát, ale víte, že se stejně zase vrátíte. Víte, že vás ty příběhy ovlivnily tak moc, že je musíte stále číst. Poslouchat. A v těch horších případech i prožívat. A věřte tomu, že ono to přijde. Creepypasta vám navodí pocit, že za vámi někdo, nebo něco stojí. Začnete se bát normálních věcí, které jste dříve klidně používali. Je to vězení a není z něj úniku. A pokud ano, ne nadlouho. Zešílíte. Ale zároveň to budete milovat. Téměř to zní jakože vás od creepypasty odrazuji. Tak to není. Klidně ji čtěte, či poslouchejte, ale věřte, že pokud vás doteď psychicky nezničila.. Tak to přijde. Nikdy nevíte, kdy to přijde. Kdy přijde ten zvrat.
Creepypasta je jako oblíbená středoškolačka. Mnozí ji milují a mnozí nenávidí. Ve skutečnosti ji ale nenávidí i ti, co ji tak milují. Myslím, že to tak zůstane. U těch co čtou kvalitní creepypasty. Jestli někde narazíte na fanfikce o Jeffovi a -vložte náhodnou CP či autorku příběhu- kde je hrubka v každém slovu.. To asi nebudou ty kvalitní příběhy. Ovšem všichni jsme nějak začínali. Jenže, když těmto autorkám vyjádříte objektivní kritiku co zlepšit.. Ony to neudělají. Budou dál psát, s prominutím, sračky. Proto jsem ve skupině Save Creepypasta Family. Ovšem nejsem si jistá, zda tato skupina funguje tak jak má. Většinu času se tam objevovaly pouze hádky. Urážení a ponižování vypatlaných autorek shitty fanfikcí. Obrázky. Teď už je to možná lepší, ale i přesto si nejsem jistá funkčností této skupiny.
Pokud si někdo z vás chce poškodit svojí příčetnost.. Zde je pár blogů:

http://welcometonightmare.blog.cz/
https://welcometonightmare.wordpress.com/
http://creepylover.blog.cz/

Zdravím

18. března 2016 v 22:25 | Maddy
Takže, zdravím.
Tento blog byl na dlouhou dobu smazán. A nyní jsem zpět. S tímhle blogem jsem začala okolo roku 2010 a skončila 2013. Od té doby co jsem neměla blog jsem se změnila. Dříve jsem byla blbá, malá holka závislá na hudbě boybandu One Direction. Nyní je mi téměř šestnáct let, můj hudební vkus se táhne od indie přes reggae až k metalu. V podstatě si poslechnu vše co se mi líbí. Zkrátka, za ty roky jsem se změnila a jelikož jsem si uvědomila, že moje budoucí vysněné povolání se opravdu týká spisovatelství či překladatelství, tak jsem se rozhodla obnovit svůj blog.
Nejsem si ani nijak jistá, zda tyto řádky bude někdo číst či budou jen pro mě a náhodné návštěvníky. Nicméně doufám, že se Vám tu bude líbit. Design mi nešel doladit, protože na to nejsem moc velký talent, ale plánuji si vytvořit vlastní. Tento mi před lety dělala úžasná slečna, která si říkala Penn, než se svým blogem skončila. Nicméně odkaz na její bývalý blog je:

http://penelopeo.blog.cz/

Nyní bych vám o sobě něco ráda pověděla, ač nejsem příliš zajímavý člověk. Uvnitř jsem stále ještě dítě, i když jsem psychicky dospěla celkem rychle. 28.6.2000 jsem se narodila v Liberci, kde stále žiji. Kvůli odkladu jsem nyní v deváté třídě a ráda bych šla na OA v Turnově, doufám, že mi to známky a přijímačky umožní. Od nástupu do školky do konce osmé třídy jsem byla šikanována, avšak vydržela jsem a možná i to má podíl na tom, jaká nyní jsem. Opravdu miluji čtení, má nejoblíbenější kniha je prostě Harry Potter. Všechny díly. Mezi filmy patří taktéž Harry Potter a například ještě Charlieho malá tajemství, Místnost sebevrahů a jiné filmy. Ráda kreslím, někteří lidé dokonce říkají, že mi to jde. Také se věnuji focení, avšak pouze mým telefonem, jelikož foťák je rozbitý a na nový nemáme. A tak si musím vystačit s tím co mám. Předpokládám, že toto asi nikdo číst nebude, ale snaha byla. Kdyby to přeci jen někdo četl, tak Vám přeji pěkný den.
S láskou,
Madison Santorski.